Světelné charakteristiky

Dlouho panovala domněnka, že světlo na cirkadiánní časový systém člověka nepůsobí, neboť osvětlení běžným světlem v noci neovlivňovalo rytmickou tvorbu melatoninu. Americký psychiatr A.Lewy použil bílé světlo o intenzitě 2 500 luxů, a tvorbu melatoninu u osvětlených subjektů tak potlačil. Po tomto zjištění bylo zřejmé, že světlo cirkadiánní systém ovlivňuje, usuzovalo se však, že ke svému působení musí být velmi jasné. V současné době je však zřejmé, že i bílé světlo o intenzitě 200 až 500 luxů může nastavovat biologické hodiny člověka a synchronizovat je s 24hodinovým dnem.

Poruchy cirkadiánního systému člověka

U některých jedinců dochází k volnému běhu biologických hodin s vlastní vnitřní periodou nerovnající se 24 hodinám. Vnitřní čas těchto jedinců přestává být ve fázi s vnějším dnem a s časem okolní společnosti. K volnému běhu může dojít u nevidomých lidí, u jedinců pracujících ve směnném provozu, u lidí s nestrukturovaným dnem bez denních povinností či u starých jedinců. S vyjímkou nevidomých je možné vnitřní čas těchto jedinců synchronizovat s 24hodinovým dnem vhodným osvětlením.

Obdobně je možné léčit vhodným osvětlením i poruchu, kdy někdo usíná příliš pozdě, či naopak chodí spát příliš brzy. V prvním případě je vhodné osvětlení silným světlem v ranních hodinách, aby se vnitřní hodiny předběhly, ve druhém případě ve večerních hodinách, aby se zpozdily. Osvětlování v pravou chvíli může též napomoci rychlejšímu přizpůsobení se novému času při letu přes více časových pásem. Fototerapie zmírňuje též sezónní, převážně podzimní a zimní deprese či pouhé podzimní „blues“ neboli náladu, která k nám přichází s nástupem krátkých podzimních dnů.

Světlo hraje v životě člověka velkou úlohu. Umožňuje mu prostorové vidění a současně synchronizuje jeho vnitřní den s vnějším dnem. Beze světla by naše vnitřní hodiny volně běžely a společnost by byla fázově desynchronizována.

Zdroj: Časopis Světlo, číslo 4/1998

Autor: Dr.Helena Illnerová, Fyziologický ústav AV ČR