Světlo plnospektrální a nekompletní

V roce 1980 provedl dr. Fritz Hollwich studii, ve které srovnával následky pobytu pod silným umělým zářivkovým osvětlením běžného typu s pobytem pod umělým osvětlením, které je plnospektrální, a snaží se přiblížit dennímu světlu.

K posouzení těchto účinků využil změn v endokrinním systému, zjišťoval přitom hladinu ACTH a kortizolu ( stresové hormony ) u osob pobývajících pod běžnou zářivkou.

U osob pobývajících pod plnospektrálním světlem k žádným změnám těchto hodnot nedošlo. Abychom tyto změny lépe pochopili, podívejme se podrobněji na funkci ACTH a kortisolu. Oba tyto metabolické hormony mají nezastupitelnou roli ve fungování celého těla a mají těsný vztah k tomu, jak tělo reaguje na stres. Aktivita těchto hormonů se zvyšuje následkem stresu, a protože oba mají zároveň důležitou úlohu při růstu těla, můžeme pozorovat u dětí, které jsou vystaveny stálému působení stresu, poruchy růstu. Hollwichova zjištění též objasňují pozorování Otta i jiných, kteří si všimli poruch chování, zvýšené únavy a snížené schopnosti učit se u dětí, které jsou celý den zavřené ve třídách osvětlených umělým světlem.

Došli jsme tedy k závěru, že stupeň biologických poruch a následných poruch chování má úzký vztah k rozdílu mezi složením spektra umělého světla a přirozeného denního světla.

Jelikož v bílých zářivkových lampách obzvláště schází červený a modrofialový konec spektra, je zřejmé, proč terapeuti v celé historii používali právě tuto kombinaci barev jako stabilizátor emocí.

Hollwichova práce jednak potvrzuje biologickou důležitost plnospektrálního osvětlení, a dále pak potvrzuje i nezastupitelnost určitých barev i následky jejich opomíjení v našem každodenním životě. Na základě Hollwichových výzkumů byly bílé obyčejné zářivky v německých nemocnicích a zdravotnických zařízeních zakázány. Výsledky takto pečlivých výzkumů jsou samozřejmě velmi působivé, na druhé straně nic není tak přesvědčivé, jako vlastní zkušenost:

V 70. letech v době energetické krize, která byla způsobena nedostatkem ropy, jsem pracoval na Úřadu práce jako poradce. V té době jsme dostali příkaz šetřit elektřinou, mimo jiné i ztlumením stropních zářivkových lamp. V první chvíli se zdálo být přítmí depresivní, ale brzy jsem si všimnul, že se zároveň ztlumil hluk, všichni jsme totiž hovořili nižším hlasem. Žadatelé o práci, kteří obvykle museli čekat, než na ně přijde řada, se k nám chovali přátelštěji, a hluk v čekárně se snížil. Já jsem se na konci pracovního dne cítil méně unavený. Někteří kolegové, se kterými jsem mluvil, měli podobný pocit, jen si stěžovali na šedivé světlo. Zmínil jsem se o tom svému vedoucímu a navrhl jsem, že bychom mohli používat méně intenzivní zářivky už nastálo, ale můj návrh byl odmítnut. Když krize skončila, zářivky začaly opět svítit naplno, vrátil se i hluk a rozhněvané hlasy, a bohužel i pocit únavy už uprostřed pracovní doby.

V současné době už je jasné, že plnospektrální světlo na pracovišti významnou měrou snižuje stres ve srovnání s běžnou zářivkou, a snižuje i dobu absencí způsobených nemocností zaměstnanců. Podle těchto zjištění je možné, že plnospektrální světlo pomáhá posilovat imunitní systém podobně jako přirozené sluneční světlo.

Zdroj: Jacob Liberman