Elektronické předřadníky mají často stejné nebo alespoň podobné rozměry i vzdálenosti uchycovacích prvků jako klasické indukční předřadníky.

Proto je možno poměrně snadno provést náhradu indukčních předřadníků i ve stávajících svítidlech, a začít tak využívat všech výhod elektronického předřadníku, zejména snížení spotřeby elektrické energie o 20 až 30%.

Hlavní technické a administrativní problémy, které se při takové výměně mohou vyskytnout jsou následující:

  • Svítidlo by mělo být schváleno pro provoz s daným elektronickým předřadníkem – to je třeba ověřit u výrobce svítidla, eventuálně zajistit ověření svítidla.
  • I elektronické předřadníky s dobrými filtry zatěžují kvůli nesinusovému odebíranému proudu síť určitým podílem vyšších harmonických proudu (proud s frekvencí násobků základní síťové frekvence 50Hz). Nejnepříjemnější jsou liché harmonické (zvláště třetí), které způsobují u třífázových osvětlovacích soustav zapojených do hvězdy zvýšené zatížení středního vodiče.
  • Elektronické předřadníky mohou mít vyšší záběrový proud startu něž klasické předřadníky. Vždy je tedy třeba dodržet doporučení výrobce ohledně maximálního počtu předřadníků, které je možno zapojit do jedné větve jištěné jističem s danou charakteristikou a jmenovitým proudem.
  • Návratnost investice do náhrady klasických předřadníků elektronickými je výrazně ovlivněna časovým využitím osvětlení, a toto opatření je tak třeba zvažovat především u větších osvětlovacích soustav se 3000 a více provozními hodinami za rok.


Osvětlování vnitřních prostorů, SEVEn, září 2002